Fotbalový národní tým na rozcestí

Po dvojzápase s Ukrajinou a Ruskem bylo asi každému jasné, že se musí něco stát, změnit, tým byl v psychické nepohodě a Jarolín už s ním neuměl pracovat. "Vyčichl," nevěděl co dál, pořád zkoušel měnit sestavu, což se ukázalo jako špatný lék. Když každý sraz hraje někdo jiný s někým jiným třeba na stoperu, není to ideální. Jarolím byl dokonce obviněn, že dává příležitost tolika hráčům, kvůli vlivu agentů, ti potřebují hráče s reprezentačními zkušenostmi tak, aby se lépe prodávali a za větší cenu. To se sice nepotvrdilo, ale i tak se všichni na svazu shodli, že reprezentace potřebuje nového kouče. Jarolím byl u "nároďáku" zhruba 2 roky a za tu dobu nebyl vidět progres, tvář mužstva, opory, co by měli tým táhnout.

Na posledním srazu se ukázalo, že týmu chybí i sehranost a když navíc chybí Darida, Barák a Dočkal je to velká nepříjemnost. Tito hráče národní tým neumí nahradit. Hušbauer je chytrý, kreativní hráč s dobrou kopací technikou, na mezinárodní scéně mu ale schází rychlost. Souček je dobrý defenzivní štít, který umí i vsítit branku, má potenciál, avšak potřebuje se ještě vyhrát v reprezentaci, nabrat zkušenosti. Sýkora tam byl spíš do počtu, na jeho pozici nebyla lepší varianta, v lize hraje výborně, reprezentace je však něco jiného. Pak už tam jsou jen Hořava, Petrák, Zmrhal, Trávník, všechno nadějní hráči. Hořava už je ohranější, ale svého potenciálu nikdy nedosáhl, Trávník, Zmrhal a Petrák se ještě mohou ukázat na mezinárodním poli v dobrém světle, potřebují příležitost a čas, ten však nemáme, nyní potřebujeme, aby se rychle uzdravili Darida, Barák a Dočkal, bez nich je reprezentace poloviční.

Jarolíma nahradí Jaroslav Šilhavý. Ten dovedl k titulu hned dva tuzemské kluby, Liberec a Slavii. Všichni jeho podřízení často hovoří, že je lidský, umí naladit kabinu na dobrou vlnu. Umí vycházet s hráči, vypadá to jako dobrá volba pro reprezentaci. Chvíli se skloňovalo jméno Karla Poborského. Svazovým činovníkům se nejspíš líbil projekt Andrej Ševčenko u ukrajinské reprezentace. Poborský však s díky odmítl, ještě se necítili připravený na takovou prestižní adresu. Třeba za pár let. Šilhavý by měl vyléčit hráče od takových výroků, jaké vypouštěli z úst. "Je to zrcadlo českého fotbalu, na víc nemáme." Není to pravda jen se musí utvořit osa týmu, napumpovat hráče sebevědomím, netočit s nimi při každém zápase, naordinovat na každého soupeře jinou taktiku, proti silnému protivníkovi hrát dobře organizovaně, zodpovědně, disciplinovaně, zdvojovat atd. Naopak proti slabšímu hrát více ofenzivně, hrát po zemi, vykombinovat soupeře a přehrát ho kreativitou a kvalitou. Jinou možnost a cestu nyní národní tým nemá.

Češi v Lize Národů

Poprvé jsme byli svědky nové fotbalové události. UEFA pro nás přichystala nový projekt, jehož název je Liga Národů (Nations League). Úkolem této nové soutěže je vymazat nudné a nezajímavé přáteláky, kde o nic nejde. Česko bylo nalosováno do Ligy B skupina 1. První
zápas se odehrál v Uherském Hradišti. Proč zrovna v tak malém městě? Nejspíš proto, že funkcionáři chtějí ukázat reprezentaci i jinde než jen v Praze, Plzni atd. Navíc právě ve velkých městech není o reprezentaci zájem. Je to však i chyba české reprezentace, asi nedosahuje takové úrovně, aby přilákala velké masy. Navíc nemá co víc nabídnout, jakousi přidanou hodnotu, nehraje bojovně, agresivně, důrazně ani ofenzivně a to je pravděpodobně důvod nezájmu příznivců.

Na začátku skupiny naši fotbalisté narazili na soupeře z východu a to Ukrajinu. Lajk by řekl, že reprezentace musí takový tým porazit, avšak zdání klame. Ukrajinci mají hodně technicky zdatný tým. Dobře drží míč, přechodová fáze je velmi dobře zvládnutá, hrají týmově, sice nemají klasickou hvězdu, která by tým táhla, ale je tu několik skvělých fotbalistů. Například Jarmolenko, Konopljanka, Rakickij v obraně. Šlo by i pokračovat.

Ukrajina byla v našem zápase jasně lepší. Naši reprezentanti šli sice brzo do vedení, díky brance Patrika Schicka, který konečně ukázal i v áčkovém národním týmu, jaký je střelec. Situaci si připravil a zakončil do horní poloviny branky. Jenže to bylo tak nějak všechno, většinu zápasu diktovali hru hosté z Ukrajiny. Žluté "vosy" lětaly a bodaly. Naštěstí výsledek na konci vypadal pro Čechy slibně do dalších zápasů, avšak obraz hry napovídal vyššímu rozdílu skóre. Ukrajinci rozhodli až v posledních vteřinách hry, kdy dali na 2:1. Naši se pak vymlouvali na smůlu. V takovém zápase nemůže být o smůle řeč! Ukrajinci přehráli Česko ve všech směrech a důvodem výsledku 2:1 nebyla smůla, nýbrž malá produktivita či neefektivnost Východoevropanů.

Další zápasy jsou na programu v říjnu. Nejdříve 13. na Slovensku, poté 16. na Ukrajině. Po tomto dvojutkání už bude jasnější, kdo má vyšší šance skupinu vyhrát. Naši se ovšem moc nepředvedli a ambice svazu, tedy 1. nejhůře 2. místo těžko naplní. Všichni jsme viděli proč.

Shrnutí Fortuna:Ligy - 2. díl - AC Sparta Praha

Sparta rozjela sezónu čtyřmi vítězstvími, ale pak přišly neduhy, jaké Spartu provází už dlouho, více než rok. Opět hrála pomalu, alibisticky, bez zápalu a bojovnosti, takhle rozhodně nevypadá tým, jenž chce hrát o nejvyšší příčky v soutěži. Zápasy s Příbramí a Bohemians toho byly důkazem.

 Příkladem jde Josef Šural, to byl od Ščasného skvělý tah, dát mu kapitánskou pásku. On se rve, on chodí do soubojů hlava nehlava, rve se za svůj klub, za svoje logo na prsou. Sparta je však stále nemocná a proces uzdravování bude nějakou chvíli trvat a pokud přijde nový trenér, můžou se dostavit stejné problémy, jelikož každý trenér věří ve svůj systém a hráči než na něj navyknou, bude to stejné, jako když odešel Strammaccioni a přišel Hapal. Sparta ze všeho nejvíc potřebuje klid na práci a musí se prezentovat jako tým, ne jako soubor hráčů z cizích zemí. Už konečně musí věřit tomu, co po nich kouč chce. Musí dohrávat souboje, i když některé bolí, jen tak si získají rozpolcené fanoušky. Ti snahu okamžitě poznají.