Katar - malý emirát a silný fotbalový celek

Katar, malá zemička o velikosti Středočeského kraje, která se nachází v Asii v Perském zálivu. Tento stát má v budoucnosti, v roce 2022, hostit fotbalový šampionát. Je spousta pro a proti. FIFA chce propagovat svůj produkt = fotbal všude a dostávat se na nové trhy. Nicméně je tato volba správná? Těžko říct, spousta názorů říká že ano, spousta že ne. Nicméně MS je přiděleno a Katar už postavil některé stadiony. Kvůli tamnímu podnebí, mají být plně klimatizované, jelikož v létě je tam okolo 50 stupňů Celsia. A to je další problém. všichni se přou, jestli není lepší pořádat mistrovství v zimě, to by však zase narušilo chod soutěží. Je to složité, avšak Katar o svoje pořadatelství s největší pravděpodobností nepřijde, i přes mnoha negativ.

Reprezentace má kvůli pořádání účast jistou. Ta zpočátku, kdy se rozhodlo o konání v Kataru, nacházela v dost bídné formě. Byl to malý asijský státeček, emirát, jenž ani v Asii nepatřil mezi nejlepší. Jenže moment, skok do současnosti a Katar vyhrál Mistrovství Asie a momentálně byl pozván na Copu Américu jako host. Byl nalosován do skupiny s Paraguayí, Kolumbií a Argentinou. Jedna z nejtěžších skupin, pravděpodobně vůbec ta nejtěžší. První vystoupení v Brazílii zvládl na výbornou. S Paraguayí sice prohrával 0:2, ukázal však vůli, houževnatost i fotbalovost a zápas dovedl k remíze a bodíku do tabulky. Katar už dávno není ta zemička, kterou každý porážel, za těch pár let udělala skok a i díky úspěšně vychované mladé generaci teď sklízí úspěch. Druhý duel byl ještě větším oříškem, avšak Katar se s ním popral. Prohrál gólem v 86. minutě!!! Stačilo vydržet, ubránit bezbrankový stav a byl tu druhý bod na šampionátu. Na Kolumbii však nestačil. Třetí zápas to už bylo terno, postavil se proti Argentině, která je plná šikovných fotbalistů a hvězd v čele s Messim. Obrovsky náročný duel. Kataru uškodila brzká inkasovaná branka, kterou vstřelil nadějný útočník Martinez. Katar se snažil, bojoval, dělal Argentině problémy, ale na gól to nestačilo, naopak ještě inkasoval od Agüera, pana střelce. Ze skupiny sice nepostoupil, bod na to nestačil, avšak zanechal parádní dojem, průnikové přihrávky, nesesypal se když inkasoval, hrál dál, byl houževnatý, uměl si vytvořit i nadějné brejky. To co ho limitovalo byla práce s míčem, jenže v té jsou jihoamerické týmy nejlepší, takže srovnání s absolutní špičkou. Katar však děla pokroky a uvidíme za pár let. Za pár let to může být soupeř, kterého se bude bát i špička celého fotbalu, to ale předbíhám. Vývoj se odhadnout nedá. 

Reportáž ze čtvrtého utkání z Enterprise Center

St. Louis - Boston 4:2, série: 2:2

St. Louis dnes nastoupilo ke druhému domácímu utkání ve finálové sérii s Bostonem. Do zápasu číslo čtyři vstoupilo lépe, jako první dalo branku, kterou zařídil Ryan O"Reilly. Brankář Bostonu Rask měl práci u první tyče a než se stihl přesunout, O"Reilly mu zasunul kotouč u druhé tyče. Odpověď trvala Medvědům zhruba jen dvanáct minut. Chára nahodil puk o Binnigtonův beton a černý placatý předmět si jako první našel Charlie Coyle a bylo vyrovnáno. Musím zmínit, že Binningtona před touto sezónou nikdo neznal, možná jen pár fajnšmekrů, on však stále všem dokazuje, že bylo správné dát mu důvěru v brankovišti. Kouč Berube s ním může být spokojen. Navíc je tento sebevědomý brankář nominován na Calder Trophy, která je udělována nejlepšímu nováčkovi sezóny (za základní část). Při druhém gólu domácích se prosadil kanonýr Tarasenko. Hvězda a hráč Bluesmanů, který byl v první třetině základní části odsuzován, byl z formy, nedával branky, nehrál tak, jak velký má plat, všichni byli nespokojení a ejhle, podívejte, je tu začátek června a St. Louis stále nekončí sezóna, ba co víc, bojují o Stanley Cup a Tarasenko je hlavním lídrem. Zpět k té brance, tento Rus si našel odražený kotouč od Raska, a uklidil ho k pravé tyči po ledě. Byla to krásná spolupráce a kombinace tří hráčů Blues.

Boston v tomto zápase jen dotahoval, sice dal branku v oslabení, ale to nestačilo. Brandon Carlo dorazil střelu Bergerona, Binnington se mohl přetrhnout, avšak na puk nedosáhl. Vyrovnáno 2:2 a vyrovnáno naposledy v tomto střetnutí. Do vedení se svěřenci trenéra Berubeho dostali až ve třetí třetině v 51. minutě utkání. Autorem důležité branky, ze které se už Boston neoklepal, byl opět buldok Ryan O"Reilly. V zápase číslo 4 naprosto dominantní postava. Bruins se nepodařilo za zhruba devět minut srovnat, na konci to zkusili bez brankáře, ale to byla velmi nepovedená podívaná. Pořádně se nedostali do útočného pásma, natož do šance. Měli to ovšem těžké, Blues se stáhlo a jen čekalo do té doby, než dal Schenn čtvrtou branku do opuštěné klece. St. Louis vyhrálo poprvé doma v sérii, celkově podruhé a zajistilo si ještě minimálně jeden návrat do své arény.

Dva zámořské styly 

Celé finále je plné osobních soubojů a hlavně Bluesmani hrají hodně do těla, dost hitují a jsou schopni nasbírat přes 40 hitů za zápas. Boston hraje spíše takový ten "nový kanadský hokej," rychlý, kombinační, důrazný, přímočarý a s velkým tlakem do branky. St. Louis hraje tvrději, ale hezkou, rychlou akci také předvede, má na to hráče jako jsou Tarasenko, Schenn, Schwartz nebo O"Reilly. Zejména poslední jmenovaný je buldok, jenž si neodpustí žádný souboj, do všeho jde naplno a trenér ho musí mít rád. Bostonští jsou techničtější, jen si připomeňme, první útočná řada Marchand, Bergeron, Pastrňák, to je jedna z nejlepších řad v NHL, ne-li nejlepší. U organizace Bruins jsou čtyři útočné řady, jež umí skórovat. Třeba Kuraly nebo Nordström to v play off potvrdili. Jsem tedy zvědavý, jaký styl bude ten vítězný a zvedne slavný pohár nad hlavu. Na výběr už je jen ze dvou klubů.