Největší, nejslavnější, s nejvíce tituly v ČR a s největší fanouškovskou základnou, to byla, je a bude Sparta Praha. Jenže co teď předvádí, jak se prezentuje nejen na hřišti, ale i ve své politice a filozofii, tomu nikdo nerozumí. Jednou něco vyhlásí, druhý den to neplatí, pořád ne a ne ustálit výkony, sestavu a tvář týmu. Nikdo neví, nezná hru, kterou se chce Sparta ukazovat/prezentovat. U Slavie to každý ví, Plzeň má svou zažitou hru už léta, ale Sparta? Ta stále paběrkuje, jednou tohle, pak něco jiného.
Nyní však nastává éra Zdeňka Ščasného, který se sesadil z postu sportovního ředitele na post dočasného hlavního kouče, avšak hra a výsledky pod ním zatím vypadají nejlépe za poslední dobu. Má větší autoritu jak pan Hapal, sám Šural to přiznal. Se hrou pod Stramaccionim to snad ani nebudeme srovnávat, to byl jeden velký kočkopes. Nikdo však neví, jaký kouč přijde po této Ščasného epizodě, a jak dlouho sportovní ředitel a dočasný kouč na lavičce Sparty vydrží.
To co víme je, že Sparta pokračuje v trendu internacionalizace. Momentálně hrají v základní sestavě jen dva Češi a to není dobrá vizitka pro český národní tým. Dříve hráli v reprezentaci hráči Sparty a Plzně, byla jich většina. Teď byste ze Sparty těžko někoho vybrali do reprezentace. Výhoda to může být v Evropských pohárech, vždy by však měli hrát domácí hráči, cizinci jen, když jsou lepší než čeští hráči. a to u Sparty ne vždy platí.
Sparta vyhlásila v posledních dnech posilu do útoku. Potřebovala jí nutně, vždyť jsou zranění tři útočníci, Pulkrab, Václavové Kadlec a Drchal, proto vedení rychle zareagovalo a přivedlo bývalého útočníka Mladé Boleslavi Golgola Mebrahtua, který dal z 35 utkání 14 branek. Zopakuje tyto výkony a střílení gólů i ve Spartě, kde na něj bude upřena pozornost, jako v žádném jiném českém klubu? Ustojí velký tlak?
Žádné komentáře:
Okomentovat