neděle 8. března 2015

Islámský stát - lživá a nechutná ideologie

Islámský stát

Zrození IS
V polovině roku 2013 se mluvilo o rebélii proti diktátorskému systému vládnutí prezidenta Sýrie Bašára al-Asáda. Rebélie, která se zdála býti správná (proti moci diktátora) a o její podpoře uvažovali v prvních měsících USA a západní svět se zvrhla v jednu nejodpornějších organizací světa. Bašár al-Asád je prezidentem od roku 2000 a členem Arabské socialistické strany Ba'ath. Dalo by se hovořit dále, ale naším cílem není přímo on, ale jeho největší konkurent a nepřítel, který už ho skoro „pohltil.“ Ano, řeč je o Islámském státu. Krutá, nemilosrdná a stále se rozšiřující organizace teď už i do Libye, je hrozbou pro všechny státy okolo.

Kde vládne a jeho výklad Koránu
V současnosti tato struktura ovládá Sýrii, Irák a teď i kus Libye to jsou země, kde úřaduje tento stát, jenž se při každé příležitosti odvolává na svatou knihu Islámu – Korán. Jeho smýšlení o bohu – Alláh a vůbec výklad „islámské bible“ je však prudce zneužit a pokřiven. Když se totiž zeptáte, kteréhokoliv člověka na Blízkém východě či v severní Africe vyznávající tuto víru, rychle vám odpoví, že zabití osoby, která nevyznává Islám je hřích i v jejich „Bibli.“ Další hříchy, jenž džihádisté považují v souladu s jejich vírou, jsou rovněž vyloženy nesprávně.

Reakce arabského světa na IS
Donedávna bylo jediným státem schopným se postavit tomuto nepříteli a umělému státu Jordánsko. Do té doby než džihádisté vyvraždili 20 egyptských vesničanů, kvůli jejich odlišné víře. Natočili velmi kvalitně sestřihané video, kde klečící Egypťany v oranžové uniformě, s rukama spoutanýma za zády, popravili. Po této události už to nebylo jen Jordánsko, ale i Egypt, který sousedí s Libyí, nejvíce džihádisty ohrožovanou zemí. Předevčírem, tedy 23.2.2015 se pro Idnes.cz vyjádřil i egyptský prezident Abdal Fattáh Sisí: „Toužím po panarabské armádě, která by rozprášila Islámský stát.“ To začíná naznačovat začátky možných spojenců v arabském světě. Nejen Evropa se bojí těchto radikálů, kteří nemají s náboženstvím nic společného, je to jen jakési jejich krytí pro jejich absurdní, krvavé a násilné činy.

Co na to Evropa a západní svět?
Západní Evropa ve spojení s USA podniká na islámské cíle desítky náletů skoro každý den. Mezi hlavní cíle patří hlavní město Islámského státu Rakka.

Získávání dalších členů
Organizace na území Sýrie, Iráku a části Libye funguje následovně. Základem jsou radikálové ze Sýrie, kterým se nelíbilo vládnutí syrského prezidenta. Postupně verbují na Blízkém východě a nyní je jejichž cílem získat i „zoufalé Evropany.“ Pošlou do Evropy nějakého svého člověka = radikálního muslima, který vlastně tajně operuje na evropském území, např. Německo, Belgie, Francie atd. Dá si práci s hledáním dalších nespokojených lidí, jenž jsou na dně. Naverbuje je, odveze do Sýrie do cvičeneckých táborů, kde jsou postupně tvořeni teroristé. Chápejte spíše jako bojový výcvik. Po dokončení výcviku jsou někteří vysláni zpět do Evropy, aby páchali zlo. Proč? Protože Evropané jsou „people of the Cross.“ V překladu křižáci, jednoduše křesťané, lidé jiného vyznání víry.

Způsob boje
Džihádisté neuznávají jiná náboženství. Zabíjejí i ateisty. Využívají moc médií v Západním světě a zveřejňují zvrhlá a krutá videa ve snaze vyvolat nenávist a hlavně strach. Terorismus není klasická válka, je to víceméně psychologická záležitost. Teroristé v tomto případě džihádisté, vědí, že nemůžou konkurovat vojákům a vycvičeným policistům v daných vyspělých zemích. Proto je z jejich hlediska nejjednodnušší hrát „zbabělou hru“ s bombami pod mikinou a střílet nevinné bezbranné lidi. Je to nejúčinnější, dostane se to přes média rychle do povědomí všech občanů a vyvolá nejistotu a strach. Teroristé nezabíjejí nevinné pro zábavu nebo proto, že by trpěli psychickou poruchou, ale mají také cíl, jako všichni mocní politici. Jenže podstatný rozdíl je v tom jak ho chtějí prosadit. Zatímco vrchní představitelé zemí vyjednávají a scházejí se na hlasováních, teroristé bojují nejzbabělejším způsobem jaký si můžete představit.


Žádné komentáře:

Okomentovat